Zápisky z knížky A Mind For Numbers
Kapitola 2.
Autorka zde rozlišuje dva typy přemýšlení: tzv. focused mode and diffuse mode.
Focused mode využíváme, pokud se aktivně soustředíme na nějaký úkol, který zrovna leží před námi a snažíme se ho vyřešit. Tento režim je specifický tím, že využívá převážně jednu oblast mozku, konkrétně prefrontálního kortexu. Je to takový prohledávač do hloubky.
Diffuse mode naopak nastane, jakmile přestaneme aktivně řešit problém a spíš si ho necháváme rozležet v hlavě. Například pokud se zrovna procházíme někde v parku. Pro tento mód je specifické to, že se v něm často propojují i vzdálené části mozku a je dobrý na hledání širších souvislostí.
Co si z těch odstavců nahoře vzít je tohle: Pokud se chceme něco efektivně naučit, tak je nejlepší, aby se oba tyto přístupy projevily a párkrát prostřídaly. I proto se hodí věnovat se důležitým tématům dostatečně dopředu a ne den před termínem. To proto, abychom stihli zapojit i ten diffuse mode.
Zmiňuje zde také tzv. Einstellung effect, což je nepěkný jev který nastane, pokud se díky předchozí zkušenosti nebo podobnosti s jiným známým problémem vydáme na řešení nějakého problému špatným směrem. Hlavní problém nastává, pokud jsme tvrdohlaví a neuvědomíme si, že můžeme být na slepé cestě. Je důležité tedy zkoušet různé cesty vedoucí k řešení.
Osobně si myslím, že vyhnout se Einstellung effektu lze také tím, že budeme věřit, že nějaké řešení najdeme a nebudeme příliš konzervativní v tom, jakým způsobem se mají problémy řešit.
Následující poučku si pojmenuji sám jako kick the most valuable butt first a spočívá v tom, že při plánování úkolů na další den se zeptám sám sebe: “Jaký úkol mi udělá největší radost, když ho zítra oddělám?”. Nad tím je potřeba opravdu chvilku aktivně uvažovat a není to samozřejmě jasná věc. O to více ale pomůže, když si tohle člověk uvědomí a může efektivně nakopat zadky těm, kdo to nejvíce potřebují.
Užitečná technika je také priming your mental pump. Spočívá v tom, že než si přečteme či začneme učit nějaké téma, tak si předem zběžně prohlédnout, kolik mě toho čeká. Člověk se tím trochu natěší na ta témata a může si dát i cíl, kolik toho chce stihnout. S tímto cílem v hlavě má pak člověk větší motivaci být efektivní a neprokrastinovat.
Na konci první kapitoly zmiňuje důležitou techniku pause and recall. Tedy že po naučení či přečtení libovolného konceptu by se člověk měl zastavit a zkoušet si ten koncept znovu vybavit.