Hovory s T.G.M.

Rád si čtu biografie. Ještě raději si čtu autobiografie, což tato knížka v podstatě je. Celkově mám z knížky velmi dobrý dojem. Líbí se mi, že T.G.M. jde opravdu do detailů a popisuje postupně svůj život od dětství až po stáří. Klade důraz na to, aby pouze nezmiňoval údaje a fakta, ale popisoval i své pocity a názory na jednotlivá dění.

Dětství

Utkvělo mi v hlavě především to, jak moc byl TGM vzdorovitý vůči autoritám. Vzdorný byl však oprávněně proti autoritám, které svou moc neužívaly nejlépe.

Školství

TGM se v této části také zmiňuje o tom, jaké by správně mělo být školství, což bylo pro mě velmi zajímavé a byl jsem rád, že se této problematice věnuje. Dle něj má škola vychovávat „samostatné a sebevědomé lidi, lidi s kuráží do života“. Dále se má „vyučovat názorně“ a učitel musí mít hlavně děti rád. To dá rozum, ale ne vždy tomu tak je.

Dovolím si sem uvést také jeden delší odstaveček:

Já jsem vypozoroval, že nejlepšími učiteli – zvlášť na středních školách – jsou dobří odborníci. Má-li takový profesor opravdu rád svůj předmět, vzbudí tu lásku i v chlapcích. Vždyť člověk zapomene skoro všechno, čemu se na školách učil, ale ten zájem jednou vzbuzený trvá a učí ho pozorovat a všímat si věcí. Poznání bez zájmu je mrtvé. Neběží škole jen o to, aby poskytovala co nejvíc vědomostí, ale také a hlavně o to, aby navykala žáky přesnosti, pozornosti a metodičnosti; učit je tak, aby uměli sami pozorovat přírodu a život a dovedli správně řešit úkoly a úkolky, kdy a kdekoli se k nim dostanou.

O rodině

Zajímavé a velmi trefné je i jeho zamyšlení o rodině. Dítě se učí v prvé řadě příkladem. To co vidí doma bude velmi pravděpodobně opakovat, až bude mít svou vlastní rodinu.

Také říká, že být jedináčkem není ideální.

O zdraví

Velmi mi imponovalo to, že již ve své době se TGM zamýšlel nad zdravou stravou. Dovolím si sem vykopírovat jednu celou pasáž, která se mi velmi líbí a také přijde zajímavá. Nevzpomínám na žádnou biografii, kde by autor popisoval jeho jídelníček. To mi přijde hezké.

Vzdělaný člověk se má pozorovat, má přemýšlet o své dietě; to není materialism – materialism je nemyslet a jíst a pít, co hrdlo ráčí, přes míru a proti rozumu. Především tedy střídmost; jíst a pít mnohem méně, než se zpravidla pije a jí. Chceteli to vědět, tedy jím třikrát denně: k snídani napřed něco ovoce, ždibec másla a zavařeniny na topince, občas kousek opékané slaniny a tak asi půl sklenice neslazeného čaje; jídával jsem někdy i vejce naměkko, ale není prý to moc zdravé. K obědu několik lžic bílé polévky, malý kousek masa, víc zeleniny, kousek moučníku, ovoce a černou kávu. K večeři jsem si zvykl na talířek kaše nebo kousek buchty s mlékem obarveným kapkou kávy. To stačí. Ani svým hostům nepředkládám k obědu víc, až na jednu koncesi, že dostanou takzvané entrée, obyčejně rybu nebo tak; prý taková zákuska podněcuje apetyt – nevím, k čemu je toho třeba: stačí ukojit přirozený hlad. Mezi tím trojím jídlem nepožívám nic, leda o páté doušek holého čaje, je-li společnost. Žaludek si potřebuje odpočinout, jako každý pracující úd, a toho se mu dostane vyhladověním. Většina lidí nechává svůj žaludek dřít do úmoru – přejídat se je jako nosit nad své síly těžká břemena. Dnes už i medicína varuje lidi před tloušťkou; tlouštíci se nedožijí dlouhého věku, protože ukládají většině svých orgánů přílišnou námahu. A nadto tloušťka není pěkná na pohled. To se rozumí, i to patří k programu humanitnímu, aby lidé byli krásní.

Každopádně ten úryvek demonstruje, jak moc byl TGM všestranný člověk. Hledal rovnováhu ve svém životě a nepropadl tedy jen kariéře na úkor svému fyzickému zdraví. Však se také dožil úchvatných 87 let.

Ostatní

Utkvělo mi v hlavě to, že se velmi ostře vymezuje vůči sebevraždě. Odsuzuje lidi, kteří si sami vezmou život. Člověk by měl být odhodlaný snášet i nejtěžší situace života.

Často zmiňuje, jak velmi rád TGM četl. Dokonce jednu celou kapitolku v knize pojmenoval „Čtenářův svět“ Naučil se také mnoho jazyků a uměl potom číst knížky v originálech. Skrze francouzskou literaturu poznával francouzskou kulturu atd. Dokonce latinu se začal učit sám jelikož chtěl rozumnět nějakým latinským citátům v nějaké knize.

Obecně TGM velmi rád poznával a učil se novým věcem. Vždy ale hledal, jaký je smysl toho všeho poznání.

Poznámka

Nedočetl jsem celou knihu, ale jen tu biografickou část. Konkrétně do strany 150.