Štefánikova hvězdárna podruhé

Dnes jsem se celkem spontánně rozhodl po dni věnovanému přípravě podkladů na cvičení z diskrétní matematiky, že navštívím Štefánikovu hvězdárnu. Rád bych si tu poznamenal, co nového jsem se během této návštěvy dozvěděl.

Informační panely

Zprvu jsem si četl informační panely o životě generála PhDr. Milana Rastislava Štefánika. Dozvěděl jsem se, že studoval v praze na filosofické fakultě Univerzity Karlovy, jelikož se chtěl věnovat fyzice a astronomii. Jeho disertační prací byla práce jménem “Nové hvězdy před Tychonem a Nova v souhvězdí Kasiopé z r. 1572” se zabývala jak název svědčí novami (výbuchy nebo jen zesvětleními hvězd) a obhájil ji roku 1904. Tedy ještě před první světovou válkou, ale už poté, co Max Planck v roce 1900 publikoval svou kvantovou hypotézu (tedy, že energie je z černého tělesa emitována v diskrétních balíčcích a né spojitě).

Štefánik se pak nechal zaměstnat ve Francii pro astronoma Julesa Jansenna. V jeho institutu měřil Štefánik především absorbční spektrum Slunce. Ty měřil především při různých zajímavých jevech. Ty čáry odpovídají tomu, že atmosféra Slunce pohltí nějaké frekvence z přibližně spojitého spektra, které vyjadřuje fotosféra slunce.

Pozorování v kopulích

Dozvěděl jsem se především, že hlavu souhvězdí labutě tvoří dvojhvězda jménem Albireo. Při namíření dalekohledu na ni je opravdu rozpoznatelné, že jsou tam dvě hvězdičky. Jedna je do zlata a druhá do modra. Je to však jen optická dvojhvězda, tedy její složky spolu nejsou vázány gravitací.

Dozvěděl jsem se také o laseru, který je vytvářen v Břežanech a měl by umět sestřelovat kosmický balast.

Dále také o velkém ESO financovaném teleskopu ELT (Extremely Large Telescope), který bude mít doposud nejlepší rozlišení ze všech teleskopů. To se bude hodit například na zkoumání exoplanet. Průměr ELT bude 39.5 m, což je velmi oproti James Webb Space Telescope, který má pouhých 6.5 m. James Webb má ale tu výhodu, že může nerušen zemskou atmosférou pozorovat i v infračerveném spektru.

Také jsme si ukázali, jak na obloze nalézt galaxii v Andromedě, člověk si nejprve najde Cassiopeu a od jejího pravého véčka se koukne tím směrem než se čára zastaví o spojnici, kterou tvoří hvězdy souhvězdí Andromeda. A zhruba uprostřed té čáry se nachází ta galaxie, je 2.5 milionů světelných let od nás. Oproti tomu nejbližší hvězda kromě Slunce je od nás 4.3 světelné roky.